Francouzština je jazyk překypující gramatickými pravidly, která se samozřejmě týkají i časování francouzských sloves. Správné časování sloves ve francouzštině je klíčové pro porozumění i aktivní komunikaci, proto je nutné ovládat alespoň základní časy. Francouzština má podobně jako angličtina několik časových tvarů, které se používají k vyjádření minulosti, přítomnosti a budoucnosti. V tomto článku vám představím základní časy francouzštiny a také vám vysvětlím, jak je používat.
Přítomný čas: le Présent
Přítomný čas se používá k vyjádření událostí nebo stavů, které se dějí v přítomnosti. Časové tvary se často mění podle osob a slovesných skupin. Například sloveso „parler“ (mluvit) ve tvaru „je parle“ znamená „mluvím“, zatímco ve tvaru „tu parles“ znamená „mluvíš“.
Časování slovea PARLER v přítomném čase
- je parle
- tu parles
- il/elle/on parle
- nous parlons
- vous parlez
- ils/elles parlent
Minulý čas složený: le Passé composé
Pasé composé, neboli minulý čas složený, je základní čas, který se používá k vyjádření jednorázového děje, jež se stal v minulosti a byl časově ohraničen. Může též vyjadřovat čas opakovaný, pokud je toto opakování vyjádřeno časově.
Tento čas se tvoří pomocí pomocného slovesa „avoir“ (mít) nebo „être“ (být) a příčestí minulého času slovesa. Většina sloves, jako je například „parler“ (hrát) se pojí s pomocným slovesem „avoir“. Např.: „j’ai parlé“ znamená „hrál jsem“ nebo „hrála jsem“. Pohybová slovesa, jako je například „aller“ (jít/jet)) se pojí s pomocným slovesem „être“, např.: je suis allé(e-s). U pohybových sloves dochází též ke shodě s podmětem, přidáním koncového – e/– s/– es.
Časování slovea PARLER v passé composé
- j’ai parlé
- tu as parlé
- il/elle/on a parlé
- nous avons parlé
- vous avez parlé
- ils/elles ont parlé
Časování slovea ALLER v passé composé
- je suis allé·e
- tu es allé·e
- il/elle/on est allé·e
- nous sommes allé·e·s
- vous êtes allé·e·s
- ils/elles sont allé·e·s
Minulý čas nedokonavý: l’Imparfait
Imparfait se používá k vyjádření opakovaných nebo časově neohraničených událostí v minulosti. Tento čas se často překládá jako „dělal(a) jsem“ nebo „dělával(a) jsem“. Imparfait se také používá k popisu osob, věcí nebo situací v minulosti. Oproti minulému času (passé composé) má imparfait charakter nepřerušeného děje.
Imparfait se tvoří přidáním přípon ke koncovce slovesa. Například sloveso „parler“ (mluvit) ve tvaru „je parlais“ znamená „mluvil(a) jsem“ nebo „mluvívala jsem“. Při časování sloves končících na -er se přípona „-ais“ přidává ke kmeni slovesa.
Časování slovea PARLER v imparfait
- je parlais
- tu parlais
- il/elle/on parlait
- nous parlions
- vous parliez
- ils/elles parlaient
Minulý čas blízký: le Passé récent
„Le passé récent“ je časový tvar, který se používá k vyjádření nedávných událostí. Doslovně se překládá jako „nedávná minulost“ a slouží k popisu akcí, které se odehrály nedávno vzhledem k okamžiku mluvení. Tento časový tvar se tvoří pomocí konjugace slovesa „venir“ (přijít) v přítomném čase, předložky „de“ a následujícího infinitivu slovesa, které popisuje konkrétní událost.
Příklady:
- Je viens de manger. (Právě jsem jedl/la.)
- Nous venons de voir un bon film. (Právě jsme viděli dobrý film.)
- Ils viennent de rentrer à la maison. (Právě se vrátili domů.)
Je důležité zmínit, že „le passé récent“ je omezeno na nedávné události a nelze ho použít k vyjádření událostí, které se odehrály ve vzdálené minulosti. K tomu je třeba použít jiný minulý čas, tedy le passé composé nebo l’imparfait.
Časování slovea PARLER v passé récent
- je viens de parler
- tu viens de parler
- il/elle/on vient de parler
- nous venons de parler
- vous venez de parler
- ils/Elles viennet de parler
Budoucí čas prostý: le Futur simple
Budoucí čas prostý (le futur simple) se používá k vyjádření událostí, které se stanou někdy v budoucnosti. Futur simple vyjadřuje pozdější skutečnost ve vztahu k přítomnému okamžiku, tedy skutečnost, která ještě nebyla realizována.
Tvoří se z infinitivu slovesa + přidáním koncovek -ai, -as, -a, -ons, -ez, -ont. U sloves, jejichž infinitiv končí na -re, musí být „e“ odstraněno. Například sloveso „parler“ (mluvit) ve tvaru „je parlerai“ znamená „půjdu“.
Časování slovea PARLER ve futur simple
- je parlerai
- tu parleras
- il/elle/on parlera
- nous parlerons
- vous parlerez
- ils/elles parleront
Blízký čas budoucí: le Futur proche
„Le Futur proche“ je časový tvar, který se používá k vyjádření blízké budoucnosti. Umožňuje tedy hovořit o plánech, záměrech nebo událostech, které se stanou brzy. Tento časový tvar se tvoří pomocí časovaného slovesa „aller“ (jít) v přítomném čase a následného infinitivu slovesa, které popisuje samotný děj.
Příklady:
- Je vais voyager demain. (Pojedu zítra.)
- Nous allons rencontrer nos amis ce soir. (Setkáme se s našimi přáteli dnes večer.)
- Ils vont commencer un nouveau projet la semaine prochaine. (Začnou nový projekt příští týden.)
„Le Futur proche“ je velmi užitečný časový tvar, který umožňuje hovořit o plánech a akcích, které jsou již naplánovány nebo se brzy stanou. V porovnání s jinými budoucími časovými tvary má le Futur proche výhodu, že je snadno srozumitelný a často se používá v běžné komunikaci.
Časování slovea PARLER ve futur proche
- je vais parler
- tu vas il/elle/on
- il/elle/on va parler
- nous allons parler
- vous allez parler
- ils/elles vont parler
Na závěr
Francouzština samozřejmě obsahuje další složitější tvary, jako je například subjonctif (konjunktiv), plus-que-parfait (čas předminulý), passsé simple (minulý čas jednoduchý) a další, ke kterým se dostanete v pokročilejších lekcích francouzštiny.
Časování sloves ve francouzštině je složité, ale pravidelné procvičování vám velmi usnadní si jednotlivé časy nejen osvojit, ale také se naučit správně je používat. Chcete se začít učit francouzsky nebo si zlepšit stávající znalosti? Přihlaste se do mého kurzu základů francouzštiny, nebo si se mnou domluvte osobní výuku online. Ovládám francouzštinu na úrovni C1 a v gramatice se doslova vyžívám 🙂
