
Francouzština je krásný a melodický jazyk, který si získal miliony studentů po celém světě. Pokud se ji chcete naučit správně, jedním z prvních kroků je zvládnutí francouzské abecedy. Na první pohled se může zdát stejná jako ta česká, protože také používá latinské písmo, ale ve skutečnosti se v mnoha ohledech liší – především výslovností a diakritikou.
Proč je dobré znát abecedu francouzštiny?
Nejen že je znalost abecedy základním předpokladem osvojení si francouzského jazyka a jeho výslovnosti, ale navíc je velmi užitečná i v běžných situacích – při hláskování jména nebo adresy po telefonu, při vyplňování formulářů nebo čtení nápisů a značek ve Francii. V mnoha případech se od vás očekává, že budete schopni jednotlivá písmena správně rozpoznat a vyslovit, což vám usnadní učení se jazyka i komunikaci.
Francouzská abeceda: Jak vypadá?
Francouzská abeceda se skládá z 26 písmen, stejně jako ta česká, protože obě vycházejí z latinky. Na rozdíl od češtiny však ve francouzštině nenajdete diakritická písmena jako č, ř, š, ž. Naopak francouzština využívá diakritická znaménka (např. é, è, ç), která ovlivňují výslovnost, ale nejsou považována za samostatná písmena abecedy.
Přehled abecedy francouzštiny včetně diakritiky
a – à – â
b
c – ç
d
e – é – è – ê – ë
f
g
h
i – î – ï
j
k
l
m
n
o – ô
p
q
r
s
t
u – ù – û – ü
v
w
x
y – ÿ
z
Přehled diakritických znamének ve francouzštině
Znalost diakritiky je ve francouzštině klíčová pro správnou výslovnost a porozumění textu. Akcenty nejsou jen dekorativním prvkem, ale mají konkrétní funkci, která pomáhá rozlišovat výslovnost či význam slov a někdy má pouze historický význam.
- L’accent aigu (čárka) – é → mění výslovnost „e“ na uzavřenou [e] (např. été – léto).
- L’accent grave (obrácená čárka) – à, è, ù → v případě „e“ mění výslovnost „e“ na otevřenou [ɛ] (např. père – otec), u ostatních písmen na výslovnost vliv již nemá.
- L’accent circonflexe (stříška) – â, ê, î, ô, û → často ukazuje na historicky vypuštěné písmeno „s“ (např. hôpital – nemocnice).
- Le tréma (dvojtečka) – ë, ï, ü, ÿ → může označovat, že dvě po sobě jdoucí samohlásky se čtou zvlášť (např. naïve – naivní).
- La cédille (háček pod c) – ç → mění výslovnost „c“ na [s] před „a, o, u“ (např. garçon – chlapec).
Jak akcenty ovlivňují význam slov?
V některých případech akcenty nejen mění výslovnost, ale také rozlišují význam slov. Například:
- ou (nebo) × où (kde)
- a (má) × à (předložka „do, k“)
- été (léto) × étè (minulý čas slovesa „být“)
Výslovnost francouzské abecedy
Francouzská abeceda má 26 písmen, ale jejich výslovnost se často liší od češtiny. Některá písmena se vyslovují podobně, jiná mají úplně jiný zvuk. Navíc ve francouzštině existují pravidla pro kombinace písmen, která ovlivňují výslovnost slov.
Jak se vyslovují jednotlivá písmena?
Samohlásky:
- A – [a] nebo [ɑ] (např. ami – [ami], přítel)
- E – [ə], [ɛ] nebo [e] podle kontextu (např. école – [ekɔl], škola)
- I – [i] (např. idée – [ide], nápad)
- O – [o] nebo [ɔ] (např. hôtel – [otɛl], hotel)
- U – [y] (např. une – [yn], jedna)
Souhlásky:
- B – [b] (např. banque – [bɑ̃k], banka)
- C – [s] před e, i, y (např. cent – [sɑ̃], sto), jinak [k] (např. café – [kafe], káva)
- D – [d] (např. danse – [dɑ̃s], tanec)
- F – [f] (např. famille – [famij], rodina)
- G – [ž] před e, i, y (např. girafe – [ʒiʁaf], žirafa), jinak [g] (např. gâteau – [gato], dort)
- H – němé, nikdy se nevyslovuje (např. hôtel – [otɛl], hotel)
- J – [ž] (např. jour – [žuʁ], den)
- K – [k] (vzácně, většinou v cizích slovech, např. kilo – [kilo])
- L – [l] (např. livre – [livʁ], kniha)
- M – [m] (např. maison – [mɛzɔ̃], dům)
- N – [n] (např. nuit – [nɥi], noc), ale v nosových samohláskách se nevyslovuje samostatně (např. pain – [pɛ̃], chléb)
- P – [p] (např. poisson – [pwasɔ̃], ryba)
- Q – [k], často se píše jako „qu“ (např. qui – [ki], kdo)
- R – [ʁ], hrdelní zvuk odlišný od českého r (např. rouge – [ʁuʒ], červený)
- S – [s] na začátku slova nebo zdvojené (např. sac – [sak], taška), mezi samohláskami [z] (např. maison – [mɛzɔ̃], dům)
- T – [t] (např. train – [tʁɛ̃], vlak)
- V – [v] (např. voiture – [vwatyʁ], auto)
- W – [v] nebo [w] (většinou v cizích slovech, např. wagon – [vagɔ̃], vagón)
- X – [ks] nebo [gz] (např. taxi – [taksi], taxi)
- Y – [i] nebo jako polosamohláska [j] (např. yaourt – [ja.uʁ], jogurt)
- Z – [z] (např. zoo – [zo.o], zoologická zahrada)
Tip: Chcete si osvojit výslovnost francouzské abecedy, slov a frází? Připravila jsem si pro vás online videokurz francouzské výslovnosti! Je určený k samostudiu, takže se můžete k jednotlivým lekcím vracet dle libosti, třeba až donekonečna 🙂 !
Specifika francouzské výslovnosti
- H na začátku slov je němé – nikdy se nevyslovuje, ale existuje rozlišení na h aspiré a h muet, které ovlivňuje výslovnost vazeb mezi slovy.
- Nosové samohlásky – kombinace samohlásek s n nebo m (např. an, on, in) se vyslovují nosově a souhláska „n“ nebo „m“ se obvykle nečte (např. pain – [pɛ̃], chléb).
- Polosouhlásky ([j], [ɥ], [w]) – specifické zvuky, které se vyslovují mezi samohláskou a souhláskou:
- [j] – odpovídá českému „j“ (např. fille – [fij], dívka).
- [ɥ] – zvuk mezi [i] a [u], vyskytuje se hlavně u u před samohláskami (např. huit – [ɥit], osm).
- [w] – podobné českému „w“, objevuje se v některých slovech (např. oui – [wi], ano).
- Spojování slov (liaison) – v některých případech se nevyslovované souhlásky na konci slov spojí s následujícím slovem začínajícím samohláskou (např. les amis – [lez‿ami], přátelé).
Znalost těchto specifik pomáhá porozumět francouzské výslovnosti a správně ji používat v mluvené řeči. V další části se zaměříme na diakritiku a speciální znaky, které výslovnost dále ovlivňují.
Teď, když znáte francouzskou abecedu a její specifika, jste připraveni posunout své znalosti ještě dál! Přečtěte si můj článek věnovaný základům francouzštiny a objevte, jak snadno můžete začít komunikovat ve francouzštině už dnes.